Dubaj - město superlativů a kontrastů

Dubaj - město superlativů a kontrastů

Spojené arabské emiráty, země o něco málo větší než Česká republika, se rozkládají ve východním cípu Arabského poloostrova, v nehostinné krajině na okraji pouště Rúb al Chálí. Spojené arabské emiráty , dříve známé jako britský protektorát Smluvní Omán , tvoří od začátku 70. let 20. století federaci sedmi nezávislých monarchií v čele se svými panovníky. Podle velikosti jsou to Abú Dhabí, Dubaj, Šardžá (aš Šaríka), Rás al Chajmá, Fudžajrá, Adžman a Um al Quwain. Do povědomí českých cestovatelů se tento státní útvar dostává především kvůli nejznámější z nich - emirátu Dubaj.

Město plné překvapení

Dubaj není ani největším, ani nejbohatším emirátem, zásoby ropy jsou poměrně malé, ale jeho panovníci z rodu Maktoum, ať již prozíravý Rašíd bin Saíd al Maktoum nebo jeho syn, současný vládce Mohammed bin Rašíd al Maktoum, byli muži s vizí a založili prosperitu na stálejších hodnotách, především na obchodu, rozsáhlé výstavbě a dobrých investicích . Město Dubaj, které je hlavním městem stejnojmenného emirátu a největším městem Spojených arabských emirátů, je také vyhledávaným turistickým cílem. Šikovná strategie vládnoucí rodiny a v arabském světě nevídaná tolerance vytvořily pověst turisticky atraktivního kosmopolitního města, které se stává pojmem pro svou nadčasovost a překonává veškerá očekávání. Sám název Dubaj v sobě nese punc světáctví a cestovat do Dubaje patří ke stylu vyšších společenských vrstev a dnes již také zvídavých turistů.

Ikonické stavby, ať už je to na umělém ostrově vystavěný sedmihvězdičkový hotel Burdž al Arab, který se podobá domorodé plachetnici "dhow" nebo nejvyšší budova světa Burdž Chalífa sahající do výše 828 metrů, se staly symboly nového tisíciletí. Kamenné bloky vytěžené v pohoří Hadžar byly použity na výstavbu dalších umělých ostrovů, uspořádaných do tvaru palmy či dokonce světadílů. Moderní pohledná architektura vytváří podobu dynamicky se rozvíjejícího města plného hotelů, nákupních center a administrativních a obytných budov. Proces budování stále pokračuje, Dubaj je vlastně pořád jedním velkým staveništěm.


Foto: Hotel Burdž al Arab v Dubai © Dreamstime

Zrození Dubaje

Život v Dubaji se koncentroval po celá staletí podél dlouhého mořského zálivu Khor Dubai zvaného Creek, který zasahuje 10 km do pevniny. Zde se kdysi usadili první obyvatelé, kteří se živili rybolovem, obchodem a lovem perel, za kterými se vypravovali na širé moře. Původně vesnice, potom malé městečko, bylo postavené většinou z palmových listů spletených do rohoží vytvářejících stěny, které se vkládaly do rámů z dřeva mangrovníku a palem.

V roce 1822 je Dubaj popisována jako osada s asi 1000 obyvateli obehnaná hliněnou zdí, nad osadou stála pevnost z hlíny a korálového kamene. Obyvatelé nosili hrubé pláště a turbany, ženy i muži si líčili oči kohlem na ochranu proti slunci, přesto mnoho z nich trpělo očními chorobami. Nic nenasvědčovalo tomu, že zde jednou budou mrakodrapy, paláce, luxusní resorty a rušné přístavy.


Foto: Domy postavené z palmových listů, Dubajské muzeum © CK TILIA

Dynastie s dlouhou tradicí

Hluboko v poušti se však schylovalo ke konfliktu, který měl od základu změnit osud Dubaje. V roce 1833 byl v oáze Liwa (v dnešním Abu Dhabí), pravlasti kmene Bani Jas, zavražděn kmenový vůdce šejk Tahnun. Jedna ze dvou větví kmene Bani Jas se v nastalém zmatku způsobeném následnickými rozpory rozhodla opustila oázu a 800 obyvatel kmene odešlo na sever, kam moc vládnoucí rodiny nedosahovala. Usadili se v Dubaji, ovládli osadu a její pevnost a záhy byla Dubaj prohlášena za nový emirát nezávislý na Abú Dhabí a jejím vládci. Ironií osudu je, že na území, které rodiny opustily, se ve 20. století našla nejbohatší ropná pole!

Rok 1833 je začátkem dynastie Maktoum, která vládne v Dubaji již 183 let. V roce 2006 nastoupil na trůn již její 11. vládce šejk Mohammed bin Rašíd al Maktoum (*1949). Jeho Veličenstvo šejk Mohammed je osvíceným panovníkem, který přímo stojí za mnohými úspěchy, ekonomickými a technickými zázraky, které v Dubaji obdivujeme. Klade důraz na vzdělání, především na vzdělání žen, kritizuje mnohé nešvary, které jsou důsledkem nadměrného bohatství , kterému byli zcela bez přípravy vystaveni původní obyvatelé Emirátů. Mnohdy jezdí sám ve svém voze s poznávací značkou 1, navštěvuje školy, nemocnice, úřady i běžné supermarkety. Dalo by se s nadsázkou říct, že šejk Mohammed je prototypem neomezeného a spravedlivého vládce z pohádek, který bere svoje vznešené poslání s patřičnou zodpovědností. Šejk Mohammed je moderní muž v tradičním oděvu, jeden z nejbohatších vládců světa. Navzdory svému bohatství nežije navenek okázale. Je ministerským předsedou Spojených arabských emirátů a vládcem emirátu Dubaj. Jeho heslem je tato mnohé vystihující věta: "Pracuji dnes jako bych měl zítra zemřít a pracuji pro zítřek, jako bych měl žít věčně."


Foto: Dubajský Creek (Khor Dubai) © CK TILIA

Přístav - brána prosperity

Poloha Dubaje u dlouhého úzkého mořského zálivu Khor Dubai (Creek), předurčila od pradávna spojení obyvatel s mořem. Lidé žili na obou březích zálivu. Jako přístav začala být Dubaj známá kolem roku 1902, kdy zde začaly kotvit lodě z okolních přístavů, ale také z Indie a Východní Afriky. Severní větry však způsobovaly zanášení zálivu, takže průjezd velkých lodí byl obtížný. V r. 1959 začal šejk Rašíd bin Saíd al Maktoum (otec současného šejka Mohammeda) s bagrováním a prohlubováním zálivu a zpevňováním břehů. Šejk Rašíd byl vizionář, cokoliv započal, se jevilo jako fantazie a megalomanský plán, kterému nikdo v daný čas nevěřil. Ale bezpochyby se právě v ten okamžik nastartoval ekonomický rozvoj Dubaje. Dnes je Creek hlavní obchodní tepnou emirátu. Po obou stranách zálivu kotví stovky lodí dhow různých velikostí nakládající a vykládající zboží. O pár kilometrů dále byl na pobřeží Arabského zálivu vybudován velký námořní přístav Port Rašíd a později další přístav Džebel Ali, byly otevřeny doky na opravu lodí. A vše prosperuje. Zpochybňovaná vize šejka Rašída zvítězila na plné čáře.

Dubaj je klasickým městským státem založeným na obchodu a liberálních zákonech. Dubaj bývá srovnávána se Singapurem a Hong Kongem, ale ze všeho nejvíce připomíná italské Benátky 12. a 13. století. Benátky také postrádaly přírodní bohatství, ale zbohatly díky chytré obchodní politice a podpoře investic. Byly, stejně jako dnešní moderní Dubaj, ostrovem osvícenství v moři náboženského fundamentalismu. Bohatství obou měst dalo vzniknout architektonickým skvostům.

Foto: Domorodé lodě "dhow" na Creeku v Dubaji © CK TILIA

Ve stínu větrných věží v Bastakiji

Před prohlídkou Dubaje je poučné zajít do do domu šejka Saída ve čtvrti Šindagha, který je proměněný v muzeum. V tomto domě žila celkem skromně rozvětvená rodina vládce Dubaje. Současný monarcha šejk Mohammed zde žil jako dítě až do roku 1958. Jeho rodina obývala čtyři nevelké navzájem propojené místnosti. Koupelnu tvořila hliněná nádoba s vodou a naběračka na polévání těla. Toaleta byla pouhá díra v podlaze. V té době byla velká část Dubaje stále osadou chýší postavených z palmových listů. V místnostech rozlehlého domu jsou vystaveny dobové fotografie. Kontrast nedávné minulosti a přítomnosti je tak obrovský, že vás uvede do rozpaků.

Až do roku 1894 byla jedinou pevnou stavbou v Dubaji pevnost al Fahidi postavená z korálového kamene a hlíny, poté s rozvojem obchodu podmíněným zrušením cla začaly na břehu Creeku ve čtvrti Bastakija růst honosné kamenné domy obchodníků. Tyto domy jsou vybaveny první účinnou a zcela přírodní klimatizací, větrnými věžemi. Tři až pět metrů vysoké věže zachycovaly ve výšce chladnější proudící vzduch, který byl komínem sváděn do centrální místnosti, kterou ochlazoval. Někdy byly takovými věžemi vybavovány také prosté domy postavené z palmových listů.

V roce 1966 byla v emirátu Dubaj objevena ropa a šejk Rašíd, tehdejší vládce, peníze plynoucí z jejího exportu začal ve velké míře používat na zlepšení městské infrastruktury. Je škoda, že v přehnané snaze o modernizaci byla převážná část historického starého města srovnána se zemí. Vidina pokroku a nových netušených možností jakoby se snažila vymazat vzpomínky na chudý život v zapadlém koutě Arabského poloostrova. Některé stavby byly později obnoveny, ale kouzlo Arábie odsud již vyprchalo, zůstaly jen domy coby muzejní exponáty. Díky však za ně. V Bastakiji najdete kouzelné restaurace nabízející výbornou arabskou kuchyni a posezení v nich patří mezi příjemné zážitky.

Foto: Domy s větrnými věžemi v Bastakiyi © CK TILIA

Tradice jsou pokladem národa

Pevnost Al Fahídi je z roku 1800 a je považována za nejstarší budovu v Dubaji. Pevnost z korálového kamene a hlíny je 41 metrů dlouhá a 33 metrů široká a má tři věže. Ta nejstarší je 12,5 metru vysoká a má průměr 5 metrů. Brána do pevnosti byla zhotovena z týkového dřeva a pobita velkými hřeby. Pevnost byla rezidencí panovníka a místem, kam se ukrývali obyvatelé Dubaje v dobách nebezpečí. Místnosti , v kterých žila šejkova rodina, byly uspořádány kolem centrálního dvora. Tato cenná památka byla pečlivě restaurována a otevřena pro veřejnost v roce 1994.
V podzemních sálech vybudovaných pod pevností Al Fahídi má svoje expozice Dubajské muzeum, které odkrývá pestrý svět obyvatel staré Dubaje, všech těch řemeslníků a obchodníků, kteří vytvářeli atmosféru , která již zmizela. Expozice využívající figurín v životní velikosti návštěvníka poutavým způsobem provází tržišti a domácnostmi zaniklého světa. Život, zachycený jen vzácně objektivy cestovatelů a popsaný v několika skvělých cestopisech, je stejně obdivuhodný jako vše nové, čím se nyní Spojené arabské emiráty pyšní. Lidé, kteří zde žili, se vyznačovali obdivuhodnou vytrvalostí a houževnatostí , jen tak mohli přežít v nehostinných podmínkách na pokraji pouště. 

Foto: Dubajské muzeum, obchodníci s perlami © CK TILIA

Na druhém břehu

Nejstarší čtvrti Dubaje - Bur Dubaj, Šindagha a Deira ležely na opačných stranách zálivu. Dlouho bylo možné překonat oba břehy jen na plavidlech. Teprve v roce 1962 byly oba břehy Khor Dubai spojeny mostem Al Maktoum, v roce 1976 mostem Al Garhoud a v roce 1975 tunelem Šindagha.

Ze čtvrti Bastakija se můžeme stylově přepravit na druhý břeh Creeku do čtvrti Deira. K přepravě totiž slouží malá dřevěná motorová plavidla nazývaná "abra". Plavidla bez zábradlí, kam si cestující nasedají jako vlaštovky na drát. Plavba končí u známého trhu koření, kde je možno nakoupit nejrůznější speciality dovážené z celého Orientu. Trh zlatníků je další pastvou pro oči, ale vkus místních kupujících, pro které se všechna ta krása zhotovuje, je ovlivňován tradicemi a mnohé ozdoby by u nás nenašly uplatnění.

Dubaj je město, které se musí ochutnávat postupně, nezarazit se při prvním setkání, ale krok po kroku se pouštět dál a dál. Dubaj není městem pro jednu návštěvu, nabízí příliš mnoho a uvede vás do rozpaků. Zmateni svými pocity si za čas uvědomíte, že se musíte zcela jistě vrátit.

Do Dubaje a celých Spojených arabských emirátů se pravidelně vrací také cestovní kancelář TILIA, která vás ráda seznámí s tímto zajímavým koutem světa.

Foto: Vodní taxíky "abra" na Creeku © Dreamstime

- PR článek -

Článek byl zobrazen 6 397 krát.